„Popravdě jsem se nikdy vdávat nechtěla, ale našla jsem toho pravého muže“, říká Niki

Niki se nikdy vdávat nechtěla. Ale když našla toho pravého muže, který ji v Římě požádal o ruku, už nebyl důvod váhat. A tak byla krásná podzimní svatba, ze které si hosté odnesli nejen hezké vzpomínky, ale i voňavé sušené hřiby a plná břicha frgálu.

Niki, jak a kde jste se s Tomem seznámili?
S manželem se známe deset let. Seznámili jsme se v Holešově (Zlínský kraj), kdy já jsem byla ve 4. ročníku střední školy a on zde byl na 9 měsíční základní odborné přípravě, která je potřebná k jeho práci. Jelikož já jsem z Ostravy a on pochází z Pusté Polomi (cca 20 km od Ostravy), občas mě svezl autem domů.

V té době byl zadaný (vztah mu vydržel osm let), já do něj byla platonicky zamilovaná a pamatuji si, jak jsem o něm básnila spolužačkám. On mě však bral jako kamarádku, budiž mu to, vzhledem k tomu, že byl ve vztahu, ku prospěchu. Po kurzu šel pracovat do Prahy, stejně tak já po dokončení střední školy. V té době jsem i já navázala vážný vztah a s manželem jsme se občas sešli na kamarádské pivko v Praze, kde jsme vždy příjemně pokecali. Jako muž se mi líbil, ale měla jsem svého partnera a on svou partnerku.

Osud tomu chtěl, že jsem se po 5 ti letech vztahu rozešla, stejně tak on dva roky po mém rozchodu. V té době mi zhrzeně napsal, zda nezajdeme posedět na pivko v Ostravě (kde v té době bydlel), já na to kývla (v té době jsem byla sama ). Brala jsem to jako další přátelské posezení a i povzbuzení z mé strany. Zjistili jsme, že však máme více společného, než jsme si mysleli, a tak jsme to spolu dali dohromady. Z mé strany musím říci, že to byla ta nejlepší věc, kterou jsem doposud provedla.

Jaká byla žádost o ruku?
Žádost o ruku proběhla po cca dvou letech od našeho oficiálního vztahu. V květnu 2016 jsme se rozhodli jet podívat na pět dnů do Říma. Třetí večer jsem se šli podívat na osvětlené KOLOSEUM (nebyli tam téměř žádní lidé, jen všudypřítomná historie a MY dva). Můj muž najednou pokleknul s prstýnkem v ruce.

Byl to ten nejhezčí prstýnek, který jsem kdy viděla. Vím, že to řekne každá žena o tom svém prstýnku, ale tenhle byl přesně můj typ. Žádný vystouplý kámen, přeplácanost atd., krásný, decentní – trefil i velikost. Byla jsem moc dojatá, a to nejsem vyslovený romantik, opravdu jsem to nečekala. Od té doby je ŘÍM, tak trochu i naším městem.

Jaký styl svatby se ti vždycky líbil?
Popravdě jsem se nikdy vdávat nechtěla a neviděla jsem v tom smysl. Teď už však vím, že to bylo tím, kdo stál po mém boku. Takže vysněnou svatbu jsem nikdy neměla. Poté, co jsem však byla požádána o ruku, jsem měla jasno – přírodní styl.

Kdo ti nejvíce pomohl s přípravou svatby? A jak se zapojil ženich?
Jelikož jsme se rozhodli začátkem srpna, že svatbu bychom rádi stihli ještě téhož roku (čekala nás stavba rodinného domu) byl pro nás jasnou volbou podzim (oba jsem milovníci hor a přírody), který je pro nás srdeční záležitost. O svatbě jsme v tu chvíli měli jasno, přírodní materiály, podzimní motivy co nejvíce laděné do přírody.

Většinu jsem si dělala sama s manželem, který v srpnu na chatě udělal dřevěnou svatební ceduli, nařezal dřevěná kolečka na stoly a pomohl mi se sběrem šišek a hřibů. Vyzdobit svatební tabuli mi pomohla sestra a švagrová. Svatební koláčky nám upekla taťkova přítelkyně Jituška.

Jaký byl svatební obřad? Jaké jsi při něm měla pocity?
Obřad byl pro mě hrozně uvolněný a příjemný. Před obřadem jsem čekala s panem starostou a paní matrikářkou v jiné místnosti a myslím, že jsme se docela nasmáli. Já jsem se od rána snažila nebýt ve stresu, což se mi povedlo celý den a myslím, že i díky tomu vše proběhlo v neskutečně uvolněné atmosféře. Můj cíl byl nebrečet a to jsem dodržela. Při obřadu jsem měla úsměv na rtu a musela jsem se držet, abych neměla záchvaty smíchu. Takže za mě OK.

Koho jste vybrali za své svědky? Byla to jasná volba?
Za svědky nám šli sourozenci, já mám sestru, manžel bráchu, takže jasná volna od první chvíle.

Co si vaši hosté odnesli jako svatební výslužku?
Jak jsem již psala, svatba se nesla v přírodním duchu, a proto i vzhledem k hříbkové sezoně bylo jasno. S manželem jsme nasbíraly koše hřibů, které jsme usušily a daly do malých skleniček. Dále od nás hosté dostali 2,5 dcl domácí slivovice (máme chatu na Valašsku) a sáček makronek, které milujeme. Na stůl jsem si pro každého nechala vyrobit malé čokoládky (obal s motivem podzimního listí).

I výzdoba byla z přírodního materiálu a dělali jste si jí svépomocí. Jak dlouho dopředu jste začali sbírat a sušit?
Materiál – dřevěná kolečka řezal manžel koncem srpna, ty musely vyschnout, stejně tak šišky a hřiby jsme sbírali v srpnu, nasušené citrony a pomeranče jsem dostala od manželovy mamči v říjnu. Zbytek jsme posbírali po zahradě – co zrovna rostlo.

A co dort? Jaký byl?
Svatební dort jsme se rozhodli nemít, nechtěli jsme klasickou svatbu se zvyky atd., spíše jsme se řídili sami sebou a ne co má a nemá na svatbě býti. Jelikož nemáme ani jeden rádi kýčovitost a přeplácanost, tak jsme se rozhodli pro náš oblíbený koláč, který si dáváme pokaždé, když přijedeme na Valaško – frgál. Takže místo dortu jsme si objednali velký frgál, kdy nám ho nazdobili podzimním stromem a padajícím listím. Vynikající volba.

Kde vám je napekli?
Frgály, včetně velkého svatebního, nám upekli v pekárně ve Valašském Meziříčí, která je proslulá. A musím říci, že jsme neprohloupili, hosté byli nadšeni. Já se frgály naučila péci až po svatbě, jelikož manžel by se jich ujedl, ale na svatbu jsme volili profesionály.

Užívali jste si svatební focení?
Focení bylo, ač jsem z něj měla strach, parádní. Za fotografa jsme si vybrali našeho společného kamaráda a opět jsme nešlápli vedle. Vůbec mi nepřipadalo, že jsme foceni a užívali jsme si jeden druhého, což bylo pro mě nejdůležitější, a že z toho vznikly tak krásné fotky je bonus. Fotograf vůbec nezasahoval do svatebního dne a nechal vše plynout, i hosté si jej pochvalovali, vše bylo přirozené. Na focení v lese vzal bedničky s hudbou, abychom nebyli nervózní, což myslím, že skvěle zafungovalo.

Co ti ženich řekl ten den nejkrásnějšího, na co nikdy nezapomeneš?
Abych se přiznala, tak ten den (ne jen ten den) padlo tolik krásných slov, že si nejsem schopna vybavit to jediné, které bych vyzdvihla.

Jaké byly ohlasy na vaši svatbu?
Na svatbě se nevyskytnul jediný problém. Všichni si pochvalovali uvolněnost celého dne, nevyžadovali jsme slavnostní oblečení, chtěli jsme, aby si ten den každý užil nestrojeně a bez zbytečného stresu, což se povedlo do puntíku. Vynikající ohlasy byly na jídlo, koláče, servis, místo, pana starostu… Myslím, že vládla celková spokojenost… Tečkou bylo oznámení, že čekáme mimčo, takže paráda.

 

Reportáž převzata z portálu Beremese.cz.


Další fotografie si prohlédněte v galerii

Magda Samlíková

Author Magda Samlíková

More posts by Magda Samlíková

Leave a Reply