Hanka K.

S Hankou jsme se poprvé sešly asi pět měsíců před svatbou. Nebyla jsem její „první štace“ a myslím, že kdyby nezahlédla již téměř ušité svatební šaty, nevím… možná bych nebyla ani poslední i vzhledem k tomu, že mnou navržený rozpočet byl nad částkou, kterou chtěla do šatů investovat. Kdo by si pomyslel, že půjdeme ještě výše.

Obrázky svatebních šatů, které si přinesla, měly stejný základ – živůtek se srdíčkovým výstřihem, v kombinaci s krajkou a tříčtvrtečními rukávy. Sukně ve stylu „mořské panny“.

Na nákup krajky jsme se vydaly společně. Krajka, jež zdobí Hančiny šaty, byla první, kterou jsme viděly. I přes vyšší cenu se rozhodla pro ni a ta nakonec určila celkový vzhled šatů. Ačkoliv původně měl být výstřih do V, Hanka přijala jinou verzi, ke které se více hodil dlouhý rukáv (namísto prvně požadovaného tříčtvrtečního).

Hanka na mne od počátku působila jako člověk s nesmírným množstvím energie, se kterou by mohla v pohodě zásobovat Ostravu a její přilehlé okolí. Při realizaci svatebních šatů jsem se tedy zaměřila i na to, aby šaty a zejména tylová krajka vydržely určitý nápor, aniž by ztratily cokoliv ze své jemnosti.

Při první zkoušce šatů jsme se dohodly, že hedvábný satén nebude na lícní straně lesklý, ale naopak matný. Tento fakt způsobil, že jsem nemohla živůtek podlepit klasickým vlizelinem (na lesklou stranu se prostě nechytal) a jako výztuhu použila korzetové plátno. Vypracovat živůtek a naložit na něj krajku tak, aby ji nerušily pasové či prsní výběry, byl kumšt – a to jsem netušila, že se mi nevěsta během měsíce zmenší natolik, že jej budu šít celý znovu.

Krajková bordura na předním díle živůtku na první zkoušce odstávala v oblasti klíčních kostí a krku, v těchto místech je tedy prostřižena a znovu scelena tak, aby kopírovala nevěstiny linie.

Než jsem začala na šatech pracovat, sešly jsme se s nevěstou ještě párkrát. Při jedné takové návštěvě uviděla na panně další, téměř dokončené šaty s vlečkou… tímto okamžikem dostaly i její šaty konečnou podobu – dokoupila jsem krajku ještě na vlečku.

Švy, které jsem na krajce přiznat musela, jsou obnitkovány ručně.

Rukávy jsou také tvarovány. Jsou toliko maximálně zúžené, aby bylo možné pohodlně ohnout ruku v lokti. V dolní části rukávu jsou rozparky, zajištěné drobným knoflíčkem a nitěným poutkem.

Na krajkové vlečce jsou poutka dvě. Jedno cca 20 cm pod sedovou linií zpevněné drobným knoflíčkem z rubové strany krajky, které se dá zavěsit na nenápadný, ale pevně přišitý knoflíček v barvě šatů tak, aby nevěsta mohla pohodlně chodit a o vlečku se nemusela starat. Druhé je na spodní délce vlečky, které může mít nevěsta při tanci i chůzi v ruce.

Pomyslnou „třešinkou na dortu“ je saténová stuha – ta v původním návrhu také nebyla. U poslední zkoušky jsem ji naaranžovala na šaty a už tam zůstala.

Na šaty padlo deset metrů hedvábí a tři metry krajky.

25. října 2014

S radostí se dělím i o Hančinu referenci:

Stručně a jednoduše. Už od začátku jsem věděla, že svatební šaty si chci nechat ušít. A díky paní Samlíkové jsem měla přesně takové šaty, jaké jsem si vysnila. Slušely mi, všichni je chválili, cítila jsem se v nich pohodlně a mohla jsem se v nich bez problému hýbat.

Paní Samlíkovou můžu jen doporučit. Milá, profesionální, upřímná, spolehlivá. Šije z kvalitních materiálů, poradí Vám co je pro Vás nejlepší a upřímně se stará, aby to všechno dobře dopadlo (mně osobně se nabídla, že v den svatby přijede ke mně domů a obleče mě, aby bylo vše v pořádku).

A věřte mi, každý kdo mě zná to může jen potvrdit, že pokud tyhle šaty přežily mně, tak přežijí všechno a všechny! 😀

Hana K.